Tatiana je svobodná žena, která pracuje jako pečovatelka v zahraničí. Každé dva týdny jezdila do Hamburku za svými pacienty na výměnné pobyty. Běžně používala pohodlnou dopravu bez změny dopravního prostředku. Teď se však obávala, jak a zda vůbec se k němu dostane. Přečtěte si příběh pečovatelky, která se vydala na vlastní pěst napříč zemí.
Na začátku své cesty Tatiana z Púchova netušila, že to bude tak snadné. Stát zavíral letiště, pak hranice a ona nevěděla, jak se dostat do Hamburku za svým pacientem, který ji potřeboval a byl už zvyklý na její péči. Velkou útěchou pro ni však bylo, že tímto způsobem měli cestovat i dva její kolegové, které již dobře znala.
Její dobrodružství začalo v autě a čekala ji mnohem delší cesta než obvykle. Kromě toho byla nucena kvůli situaci vystřídat několik vozidel. Na rakousko-slovenskou hranici ji přivedl přítel. Protože ani jeden z nich neznal hraniční přechod Jarovce – Kittsee, zeptali se odpovědného policisty. Velmi ochotně jim ukázal, kde a jak vystoupit a překročit hranici, což je mile překvapilo. Na rakouské straně byli také policisté, kteří jim ukázali vlak, do kterého se chystal se svými kolegy nastoupit.
„Vlak do Vídně byl prázdný a čistý. Měli jsme na sobě samozřejmě pláště a rukavice. Ve Vídni jsme přestoupili na vlak do Hamburku, na který jsme museli chvíli čekat, ale šlo to rychle. Přijel přesně a bez zpoždění a všechny vozy byly stejně čisté. Kolem půlnoci nás zkontrolovala pohraniční policie, která si vyžádala naše cestovní doklady a pracovní smlouvu. Kontrola proběhla hladce a my jsme se šťastně dostali k našim pacientům v Hamburku. Byl jsem odhodlán podstoupit tento méně pohodlný způsob dopravy, ale nakonec to nebylo nic tragického. Nebojte se, teď už to jde.“
– Tatiana
