Je vůbec možné najít a dosáhnout správné rovnováhy mezi osobním a pracovním životem? Nebo bychom měli na život nahlížet pouze skrze objektivní priority?

Rozdíly v odměňování mužů a žen přetrvávají a jsou palčivým problémem téměř všude na světě. Podle analýzy mezinárodního portálu vydělávají ženy na stejných pozicích v Evropě v průměru o 2-11 % méně než muži.

Lucia pracovala v Německu jako servírka. Později se rozhodla pracovat jako chůva. Říká, že ani po tolika letech to pro ni není stereotypní. Jak je to ale s platem chův? Bere agentura většinu jejich platu? Kolik vlastně dostávají?

V práci strávíme v průměru 22 % svého života. A proto nezáleží na tom, jak tento čas prožíváme, jaké pocity prožíváme nebo s jakými vztahy se denně setkáváme. Protože každý chce dělat svou práci v přátelské atmosféře.

Všichni asi tušíme, proč tomu tak je. Největší zásluhu na tom má již tolikrát zmiňovaný COVID 19.

Během pandemie se digitalizace stala ústředním tématem v profesním i soukromém životě. Internet umožnil lidem zůstat ve spojení se svým okolím a udržovat si alespoň částečně společenský život. Především však přesunout práci z kanceláře do domácnosti. Poslední tři recese za posledních 30 let ukázaly, že trh práce se z krize zotavil díky větší automatizaci výroby.

Vzhledem k tomu, že lidé tráví v práci značnou část svého času, jsou pro jejich psychickou pohodu velmi důležité uspokojivé pracovní podmínky. Mohou také ovlivnit jejich pracovní výkonnost a celkovou kvalitu života. Šikana na pracovišti je proto velmi závažný problém, který může hluboce zasáhnout lidskou důstojnost.

Dokonalá práce není klíčem k úspěchu. Klíčem k úspěchu je, že každý je sám za sebe, bez ohledu na to, jakou práci vykonává. Kdo se naučí mít z práce radost, může se stát úspěšným. Nabízíme vám tipy, které vám pomohou milovat svou práci.

V rámci pomoci při pandemii nabídla vláda pomoc zaměstnancům, kteří nyní nemohli nastoupit do práce. Zaměstnavatelé tak budou moci na své zaměstnance vztáhnout jednu ze dvou možností.

Tatiana je svobodná žena, která pracuje jako pečovatelka v zahraničí. Každé dva týdny jezdila do Hamburku za svými pacienty na výměnné pobyty. Běžně používala pohodlnou dopravu bez změny dopravního prostředku. Teď se však obávala, jak a zda vůbec se k němu dostane. Přečtěte si příběh pečovatelky, která se vydala na vlastní pěst napříč zemí.