Syndrom vyhoření je stále častěji skloňované slovní spojení. Ještě žalostnější je, že tento jev je stále rozšířenější. Proč k němu dochází a jak mu můžeme předcházet ?

Syndrom vyhoření – tichý zabiják

Termín vyhoření zavedl americký psychoanalytik Herbert J. Freudenberger v roce 1974, kdy jej popsal v časopise Journal of Social Issues. Popsal ji prostřednictvím spolupráce s dobrovolníky z řad pomáhajících profesí v zařízeních, která poskytují paliativní péči pacientům. Právě tito zdravotníci byli postiženi syndromem vyhoření. Je definována jako stav fyzického, emocionálního, psychického a mentálního vyčerpání.

Příčinou vzniku této nemoci je život v uspěchané době, v níž je kladen důraz na výkon, úspěch, dosažení co nejlepších výsledků, nadměrný perfekcionismus bez kompenzace odpočinkem. Setkáváme se s osvědčeným tvrzením „Kdo nehoří, nebude hořet“. Nejčastěji toto onemocnění postihuje lidi s velkým nadšením pro práci, kteří si toho na svá bedra berou hodně. Paradoxně pak tento člověk ztrácí nadšení a nahrazuje ho frustrací a znechucením, nedostatkem energie a nakonec ztrátou smyslu života.

Některé profese jsou více ohroženy

Syndrom vyhoření se vyskytuje také v závislosti na povolání, které člověk vykonává. Nejvíce ohrožuje lidi, kteří přicházejí do intenzivního kontaktu s jinými lidmi nebo kteří mají za něco velkou zodpovědnost. Tedy lidé pracující především ve zdravotnictví, školství, sociální péči a sociálních službách. Na druhou stranu se nevyhýbá žádné profesi a může se objevit u každého bez rozdílu. Trvalý stres přispívá k syndromu vyhoření, který postupně vede k jeho vzniku.

Jak poznáte, že jste se chytili do pasti?

Vyhoření provází řada projevů a příznaků. Je možné, že jste postiženi, pokud na sobě pozorujete projevy, jako jsou:

  • celkové vyčerpání – fyzické příznaky zahrnují bolesti hlavy, srdce, žaludeční problémy nebo problémy se spánkem,
  • stažení se do izolace a přerušení sociálních kontaktů,
  • podrážděnost až agresivita, kterou člověk nedokáže ovládat,
  • Zvýšená nemocnost – imunitní systém je oslaben, což se projevuje náchylností k nemocem,
  • ztráta radosti, deprese až zoufalství.

Fáze syndromu vyhoření

Podle Christiny Maslachové má model syndromu vyhoření čtyři fáze:

Nadšení a přetížení

První fáze je charakterizována tím, co teprve přijde, což později vede ke katastrofě. A to idealistické nadšení, člověk se chce rozdávat, chce pracovat velmi intenzivně a co nejlépe. K tomu všemu ho vede obrovská touha po seberealizaci.

Emoční a fyzické přetížení

V této fázi se postupně začíná projevovat vyčerpání. Postižený si nedokáže stanovit priority, má pochybnosti, tíží ho únava. I v takovém případě je dobré obrátit se na odborníka, což často není možné. Tato fáze se projevuje popíráním problému, což je obranný mechanismus. Na druhou stranu si v dnešní uspěchané době ani nevšimneme své pochmurné nálady, která postupně přerůstá v horší fáze.

Dehumanizace druhých lidí jako ochrana před vyhořením

U postiženého lze pozorovat nenávist a hněv vůči druhým, ztrátu zájmu, problémy s empatií vůči druhým a z toho vyplývající špatné vztahy.

Sázka proti všem a všemu – vyhoření

V poslední fázi se objevuje silný negativismus a lhostejnost. Dochází k úplnému zhroucení a opuštění, stejně jako k náchylnosti k somatickým onemocněním.

Stejně tak dělíme problémy spojené s tímto syndromem na:

  • primární – člověk pracuje stále více, ale necítí nadšení. Má náladu všeho nechat. Dokonce má tendenci se stimulovat látkami, jako je alkohol, sedativa, káva. Zažívá náhlé výbuchy hněvu nebo emocí v podobě pláče.
  • akutní – cítí, že nedokáže překonat hněv a vztek. Objevují se zdravotní problémy nebo první pocity, že nemá chuť žít a raději by zemřel.
  • chronický – vyhýbá se pracovním povinnostem. Myšlenky na smrt se stupňují, člověk odmítá mluvit o svých problémech s rodinou nebo odchází z práce. Nedokáže si přiznat problémy.

Prevence

Musíme se snažit tomuto negativnímu jevu předcházet, protože může mít fatální následky. Nejde jen o pouhé přepracování. Je třeba trávit hodně času s blízkými, s lidmi, které máme rádi. Vsaďte na zdravý životní styl. Doporučujeme jít na procházku a prožít pobyt v přírodě, kde načerpáte energii. Ideálním preventivním krokem je sportovní aktivita (běh, plavání, jóga). Může to být cokoli, co vás baví. Věnujte se sami sobě, najděte si na sebe čas. Zajděte si na kosmetiku, masáž nebo na pivo s přáteli. Nejdůležitější je psychohygiena . Pokud se cítíte unavení, vezměte si pár dní volna a navštivte vytouženou destinaci. Vyhněte se rutině, která vás ničí, a předem si naplánujte, jak budete trávit volný čas. Vyhněte se workoholismu a perfekcionismu.

My v Atene podnikáme kroky, abychom zabránili vyčerpání a přepracování. Pravidelně jezdíme do teambuilding, vyčistit si hlavu od pracovních povinností.

Syndrom vyhoření a návrat do běžného života

Základním krokem k tomu, abychom se vymanili ze začarovaného kruhu, je přiznat si, že s námi není něco v pořádku. Řešením je najít rovnováhu mezi prací a odpočinkem. Musíte si najít čas, kdy se nebudete zabývat prací nebo jinými stresujícími záležitostmi. Neberte si práci domů. Pokud již nemocí trpíte, snažte se věnovat tomu, co vás dříve činilo šťastnými. Pokud máte pocit, že potřebujete odbornou pomoc , nestyďte se obrátit na psychologa nebo psychiatra. Pomohou vám vrátit se do normálního života. Jsou tu od toho a mají s touto nemocí zkušenosti.

Pokud vás toto téma zajímá, můžete navštívit portál, který se na něj specializuje a poskytuje další informace.